Za nás jsme se prostě koupali ve vaně. Napustili jsme do ní vodu, a když bylo po koupeli, zase jsme ji vypustili. A kromě toho už stačilo takovou vanu jenom otřít, aby se na ní neusazovala nějaká ta nečistota, k čemuž stačil někdy hadřík a někdy se musel přidat i saponát či písek na nádobí, a někdy se také vyčistil odpad.
Což bylo vše. Nic až tak složitého, nic neřešitelného; i jako malé děti jsme to už uměli.

V dnešní době už však začíná být taková obyčejná vana něčím přece jenom poněkud zastaralým. Ne že by se snad už nedala používat, to ne, i dnes je van mezi lidmi dost a dost a jenom tak se minulostí nestanou, ale přece jenom přibývá těch, kdo dávají před vanou přednost její vyspělejší nástupkyni, tedy vířivce.
Což je vcelku logické. Protože ve vaně se můžete stejně jako ve vířivce ponořit do vody, jenže nic víc. Chcete-li mít ve vaně nějaký ‚extra servis‘, musíte si ho zařídit svépomocí. Zatímco ve vířivce je pobyt přece jenom pohodlnější, luxusnější, příjemnější.
Což však obnáší zároveň i potřebu dodržovat i .

1) Už když si člověk vířivku pořizuje, měl by si důkladně prostudovat její manuál. Aby si vybral tu pravou, aby mu vyhovovala technickými parametry stejně jako tím, jakou obsluhu a údržbu vyžaduje.
2) Do vířivky by měl vstupovat člověk vymydlený, s umytými vlasy. Při mytí by neměl používat sprchové gely a mýdla krémové konzistence, jež ulpívají na pokožce.
3) Při denním používání vířivky by se měl asi jednou měsíčně vyčistit hlavní filtr, měnit by se tento měl podle doporučení výrobce.
4) Je třeba kontrolovat pH vody a koncentraci dezinfekčního prostředku v ní, kalnou, pěnivou či jinak znečištěnou vodu je záhodno raději vyměnit. Což by se podle odborníků mělo dít i preventivně, třikrát až čtyřikrát za sezónu.
5) Při neužívání je třeba vířivku zakrývat termokrytem, aby se zabránilo zbytečným tepelným ztrátám a znečištění. Tento kryt by pak rozhodně neměl být vystavován nadměrné zátěži, na niž není konstruován.
6) Kvůli zabránění znečištění je záhodno mít vířivku na volném prostranství, daleko od stromů a rostlin.
7) Sezónní vířivky je třeba zazimovávat přesně v souladu s návodem, zpočátku raději pod dohledem servisního technika.
8) Celoročně využívaným nádržím by se mělo dostávat pravidelných servisních prohlídek, asi jednou ročně.
9) A pokud se něco porouchá, nemá se člověk pouštět do opravy sám, má si zajistit servisní zásah.
Vířivka je prostě skvělá věc. Ale když se nad tím vším tady zamýšlím – raději přece jenom zůstanu věrný vaně.