Pro lidi je tento sport obecně známý jako ping pong, avšak toto pojmenování je matoucí a špatné, jelikož ping pong a stolní tenis jsou dva rozdílné sporty, sice s nepatrnými rozdíly, ale jsou. Všichni jistě víte, že se stolní tenis, na rozdíl od jiných raketových sportů, hraje na hrací ploše tvořené deskou stolu. Ta je rozdělena sítí na dvě strany. Jsou dvě varianty hry, a to dvouhra, kde proti sobě hrají dva soupeři, nebo čtyřhra, kde soutěží dvojice.

Tento sport vznikl kolem roku 1880, kdy byl, ještě jako čínská společenská hra, přivezen do Velké Británie. Postupným vývojem (nesčetné změny pravidel, míčků na celuloidové, později z celuloidových na plastové) se stolní tenis dopracoval do dnešní podoby. Ačkoli je tento sport rozšířený na rekreační úrovni, mnoho lidí se neuvědomuje jeho technickou a mentální náročnost. V televizi ho tolik nevídáme, jelikož pro oko nezasvěceného diváka nejde o nic jiného než o podání a dvě střely do míčků, přičemž třetí končí v síti. Ve skutečnosti jsou i tyto zdánlivě prosté údery velice náročné na zahrání přes všechny okolnosti, jako například čtení soupeřových rotací.

Ne vždy tomu velela Asie…

Dnes je sídlem většiny vrcholových sportovců stolního tenisu v Asie, a to hlavně v Číně a Japonsku, díky dlouhé tradici, poctivému tréninku a zaručeným tréninkovým metodám. Na mistrovství světa na přelomu května a června 2017 se na prvních čtyřech místech mužské soutěže umístili tři hráči z Číny a jeden z Koreje. U žen to je obdobné, akorát čtvrté místo obsadil místo Koreje Singapur. Takto například vypadá prvních deset míst mezinárodního žebříčku mužů k červnu 2017:

1.       Ma Long, Čína
2.       Fan Zhendong, Čína
3.       Xu Xin, Čína
4.       Zhang Zhike, Čína
5.       Ovtcharov Dimitrij, Německo
6.       Mizutani Jun, Japonsko
7.       Wong Chun Ting, Hongkong
8.       Timo Boll, Německo
9.       Koki Niwa, Japonsko
10.   Chuang Chih-Yuan, Thajwan

Na olympijských hrách se stolní tenis objevuje od roku 1988 a doposud se na prvním místě objevil pouze jeden člověk mimo Koreu a Čínu. Je jím legendární švědský showman Jan-Ove Waldner. Tímto vítězstvím na olympijských hrách v roce 1992 dokázal, že evropský stolní tenis ještě není úplně ztracen a dominující Čína dokáže být poražena. Co se týče českého stolního tenisu, v dnešní době se nejlepší čeští hráči začínají objevovat až pod sedmdesátým místem v žebříčku. Dříve tomu tak ale nebylo. Historickými legendami českého stolního tenisu jsou například Bohumil Váňa, který získal třicet medailí na mistrovství světa, z toho třináct zlatých, všechny kolem poloviny dvacátého století, nebo například žijící havířovský rodák Petr Korbel, nejúspěšnější český stolní tenista současnosti, který dal zabrat mnoha a mnoha asiatům.